čtvrtek 31. prosince 2015

Novoroční předsevzetí 2016

Nemám ráda novoroční předsevzetí. Ne proto, že bych si nechtěla dávat nějaké cíle, to naopak, ale nemám ráda ta novoroční. Protože pokud chci něco ve svém životě změnit, někam se posunout, tak není důležité nějaké datum.

Pokud chci opravdu něco ve svém životě změnit, tak hned. 


Ale protože jsem tenhle blog založila hlavně jako motivaci sama pro sebe (nevím proč mám pocit, že když něco napíšu někam veřejně, tak to má větší váhu a já mám víc důvodů se držet svých cílů), tak si letos nějaká předsevzetí sepíšu. 

SPORT

  • chodit pravidelně na bikram jógu, což se mi dařilo i letos, tak doufám, že budu pokračovat podobně
  • jestli na jaře bude 30-ti denní bikram challenge, tak se přihlásím
  • posunout flexibilitu a zlepšovat pozice, které cvičím
  • ráda bych pravidelně doma začala cvičit ashtangu, ale to záleží na tom jak moc budu chodit na bikram, protože obojímu se věnovat by bylo náročné
  • přihlásit se alespoň na tři běžecké závody a hlavně bych si ráda zaběhla svojí první desítku!

STRAVA

  • pravidelně, zdravě a hlavně vyváženě jíst. Zní to snadně, tak snad to i takové bude
  • co možná nejvíc omezit alkohol, což bude taky oříšek, protože chodím pravidelně fandit na hokej a tam si to bez piva neumím představit. Ale budu se snažit! ;-)

úterý 29. prosince 2015

Předvánoční Itálie, vánoční pohoda, spoustu jídla a málo pohybu

Vánoce. Období klidu a pohody, na které se každý rok moc těším. Už několik let jezdíme s partou přátel před svátky na pár dní lyžovat do Itálie a nebylo tomu jinak ani letos. Všechny dárečky jsem měla nakoupené, takže stačilo zabalit, nasednout do auta a nechat se unášet dovolenkovou náladou. Bohužel jsem musela v prosinci hodně omezit jógu, abych do odjezdu stihla všechno zařídit, nakoupit dárky, navštívit všechny důležité přátele a hlavně se věnovat mým dvěma shibím holkám. Ale zvládla jsem to a necelý týden před Vánoci mohla vzít tašku, lyže a vyrazit směr italské Dolomity.




Na místo jsme dorazili v sobotu brzy ráno. Letos poprvé nás nepřivítaly zasněžené kopce. Sníh ležel jen na sjezdovkách, ale vzhledem k podmínkám u nás v Čechách jsme byli vděční alespoň za něco. Zkusili jsme se ubytovat v hotelu, ale naše pokoje ještě nebyly připravené, takže jsme museli počkat až do večera. Už převlečení do lyžařského jsme vyrazili do nejbližšího skibaru na první italskou kávu. Neodolala jsem a objednala jsem si Calimero, což je horké Bombardino s kávou a fantastickou šlehačkou. Šílená kalorická bomba, ale mohla bych to tady pít pořád dokola. Netrpělivě jsem dopíjeli kávu a těšili se až poprvé sjedeme svah. Bylo to skvělé. Nepatřím sice mezi moc dobré lyžaře, ale lyžování miluju. Hory, sníh a hlavně spoustu volného času s přáteli.



neděle 6. prosince 2015

Dýňová polévka

Dýně k podzimu neodmyslitelně patří a vydatné krémové polévky jakbysmet. Příjemně zahřejí i nasytí. K dýni jsem měla dlouho předsudky z dětství a v obchodem jí přecházela bez povšimnutí. Ale minulý podzim jsem měla pocit, že jsou všechny food blogy i jiné weby doslova zahlcené různými recepty, takže jsem se rozhodla, že si dýňovou polévku taky uvařím. Vyzkoušela jsem nespočet různých receptů, různých druhů dýní, se smetanou, bez smetany, se zázvorem, s kokosovým mlékem... až jsem si nakonec vytvořila ten svůj ideální recept. Tak pojďte na to, je to jednoduché :-)



středa 25. listopadu 2015

Skvělý pocit po skvělé lekci bikram jógy

Moje pondělní lekce Bikram jógy byla tak úžasná, tak jiná než kdykoliv jindy, že se o ten zážitek musím podělit.

Celý listopad se snažím co nejčastěji chodit cvičit a zatím se mi daří být v hot roomu 3-5 týdně. Minulý týden do budějovického studia Bikram jógy přijel můj oblíbený učitel František, který má až neuvěřitelnou schopnost motivovat k mnohem lepším výkonům. Určitě je příčinou jeho charisma, zkušenosti a samozřejmě i to, že je to muž. Přeci jen většina cvičících jsou ženy :-) František velmi často opakuje, abychom si před každou pozicí dobře rozmysleli, kam až se chceme dostat a dobře si rozložili síly a vydrželi až do konce. Zní to velmi jednoduše, že? Ale pravdou je, že na to myslíme málokdy a hned od začátku se snažíme dát do určité pozice maximum energie a pak odpadáme dřív než bychom měli. Přitom výdrž a správné rozložení sil jsou opravdu důležité, ať už kvůli zdravotním benefitům dané pozice nebo kvůli ostatním cvičím v sále. Protože hromadná energie a motivace vydržet opravdu funguje. Jakmile polohu vzdá jeden, ostatní na sebe nenechají dlouho čekat.
V minulém týdnu se mi podařilo jít na Františkovu lekci dohromady pětkrát a jsem za to moc ráda. Dostalo se mi několika velmi cenných rad, které jsem hned zkusila využít v praxi při pondělní lekci. A světě div se, ono to opravdu fungovalo.



Ale abych se vrátila k výjimečnosti téhle lekce. Od rána jsem byla rozhodnutá, že půjdu cvičit. Jenže den je dlouhý a moje přesvědčení postupně sláblo. Po práci jsem musela se shibalkama na veterinu a pěkně promrzla. Už cestou tam jsem přemýšlela, čím bych se sama sobě mohla vymluvit a na lekci nejít. Samozřejmě jsem nic přesvědčivého nevymyslela, takže jsem po návratu z veteriny zabalila ručníky, oblečení, podložku a vyrazila směr studio. Stačilo vkročit do hot roomu a věděla jsem, že jsem udělala dobře. Lehla jsem si na podložku a užívala si teplo, které prostupovalo mým promrzlým tělem. Po chvíli přišla lektorka Jitka a lekce začala. Všechna moje únava a nechuť cokoliv dělat mě s každou další pozicí pomalu opouštěly a přicházelo čím dál tím víc energie. Cvičilo se mi tak lehce a přirozeně. Dokonce i pozice, které nemám ráda se mi dařily lépe než kdy jindy. Nechápala jsem, kde se to všechno vzalo a kam zmizela moje únava, ale užívala jsem si ten krásný pocit. Na konci lekce jsem měla tolik elánu, že bych ho mohla rozdávat. Ještě trocha relaxace v teple sálu a pak následoval ten euforický pocit, když po devadesáti minutové lekci ve 42° celsia vyjdete do chladné chodby. Nádhera. Připadalo mi jako by se usmívala každá moje buňka a z každého póru stříkala energie na všechny strany.



A co z toho vyplývá? I když se vám opravdu nechce, zkuste sami sebe přesvědčit a běžte cvičit. Ať už jógu nebo cokoliv jiného, protože ten pocit, z překročení vlastního stínu za to stojí, věřte mi.

Namaste, Monika

pátek 20. listopadu 2015

Jídlo v hlavní roli

Jídlo je pro mě velký problém. Miluju ho a nedokážu se vzdát toho, co mám ráda. Bohužel na jídle stojí a padá veškerá moje snaha o shození přebytečných kil nebo spíš snaha o zformování postavy (v překladu je to vlastně snaha o to nemít velké břicho!!!). 

Zdroj: www.pinterest.com




Měřím kolem 160 centimetrů a vážím 53 kilo, takže tlouštík nejsem. Jen to moje nešťastné břicho. Problém vidím v disciplíně, hlavně v odpočinkových dnech. Pokud mám naplánováno jít v daný den na lekci Bikram jógy, tak se snažím už od rána hodně pít a správně jíst. Takže dobrá snídaně, svačinka, lehký oběd… Před lekcí nemůžu být ani přejedená, ani hladová. Ale když vím, že ten den na lekci nejdu, tak se tolik nehlídám. Bohužel. A není to jen o tom, že bych do sebe od rána bezhlavě házela všechno jídlo, které potkám, ale mám jídlo velmi špatně rozložené. Hlavně vynechávám odpolední svačinu a pak jsem schopná k večeři sníst cokoliv mi přijde pod ruku a přejíst se.

Zdroj: www.pinterest.com



Snažím se si nosit do práce jídlo v krabičkách, svačiny si chystat dopředu, ale stejně mi to nejde. Kolikrát v práci svačinu nestihnu a po návratu domů už si na jídlo moc nevzpomenu. To až později večer mi žaludek sám zahlásí, že už dlouho nic nedostal. Jenže v této fázi už se moc neovládám a jím a jím…. Začarovaný kruh? Možná. Jak z toho ven? Pevná vůle a disciplína. Zvládnu to? Tak to je právě ta výzva. Výzva, která se mi zatím moc nedaří. Tak uvidíme jak to půjde dál. Listopad se sice blíží ke konci, ale správné stravování je napořád a ne jen na dobu než člověk dosáhne svého cíle. Tak mi držte palce!

Monika

úterý 10. listopadu 2015

Po měsíci zpět v HOT ROOMU

Tak jak jsem slíbila, tak se stalo a po dlouhém měsíci jsem byla v pátek na Bikram józe. To, že to bylo až na třetí pokus, protože mi do toho dvakrát vlezla neplánovaná schůzka, ale už tolik k chlubení není. Ale jak se říká, lepší pozdě než nikdy. I když možná to říkám jen já, abych se vymluvila sama sobě na svou lenost. Ano, pevná vůle nepatří mezi moje silné stránky.

Zdroj: www.pinterest.com

čtvrtek 5. listopadu 2015

Listopadová challenge

Druhá polovina října byla u mě ve znamení nicnedělání, zázvorového čaje, svařeného vína a spousty dobrého jídla. Dalo by se říct, že od závodu Night run jsem, co se týče fyzické aktivity, nedělala vůbec nic. Kromě denního ježdění na kole do práce, které se nedá moc počítat. Nejdřív mě přemohlo nachlazení, pak jsem sbalila pár věcí, obě shiby a odjela na týdenní dovolenou na chalupu. Jediné dvě aktivity, kterým jsem se na chalupě věnovala, bylo venčení psů a vaření. Vaření spousty dobrého jídla, hlavně litry mojí oblíbené dýňové polévky. Samozřejmě se na mě tenhle neplánovaný odpočinek a kopice jídla podepsaly.

zdroj: www.pinterest.com

Je tu začátek nového měsíce a je více než nutné vrátit se do starých kolejí. V neděli jsem se přemohla a šla běhat. Sice jen čtyři kilometry, ale lepší něco než nic. Nechci si dávat žádná předsevzetí ohledně běhání, listopad je přeci jen už trochu chladnější měsíc a já neumím dýchat nosem, takže další nachlazení by na sebe nemuselo nechat dlouho čekat. Ale určitě pokud to jen trochu půjde, tak vyběhnu do ulic. Koupila jsem si nové krásné termolegíny a nějaká trička, která se mi budou hodit i na kolo a lyže, takže by byl hřích oblečení pořádně nevyužít.

zdroj: www.pinterest.com

A samozřejmě se nutně musí vrátit na scénu Bikram jóga. Slibuju, že co nejdříve budu stát připravená ve studiu a permanentkou se upíšu k měsíčnímu pravidelnému cvičení. Už mi to moc chybí. To teplíčko v sále, příjemní lidé a hlavně vždy usměvavé instruktorky.

zdroj: www.pinterest.com

Další co je hodně důležité je jídlo. Můj asi největší problém. Jídlo miluju a moc se neumím ovládat. Nejsem fanouškem diet, to ani náhodou, ale trochu střídmosti a přemýšlení nad skladbou jídelníčku by to chtělo.


Takže s chutí do toho a půl je hotovo. Doufám, že na konci listopadu budu mít o čem napsat a ne jen o tom jak jsem celý listopad nic nedělala J

pondělí 2. listopadu 2015

Moje první lekce BIKRAM JÓGY

Dveře našeho krásného Bikram yoga studia jsem poprvé otevřela 29. ledna 2012. V té době bylo studio otevřené něco málo přes rok a v místním rádiu ho neustále propagovali. Nijak mě to nelákalo, chodila jsem pravidelně na svojí power jógu a každé úterý ještě do sauny kvůli odpočinku a hlavně posílení imunity během zimních měsíců. Úterky, to byl můj záchytný bod. Na dvě hodinky v sauně úplně vypnout, popovídat si s partičkou sympatických žen a vypít sklenku bílého vína. Ano, samozřejmě vím, že víno do sauny nepatří, ale do té mojí patřilo stejně jako ty dámy, které ani netuší jak moc ovlivnily můj život. Jednoho dne totiž jedna z nich do sauny chodit přestala a to i přesto, že to byl jejich letitý rituál a zřejmě i jedna z mála příležitostí, kdy se společně potkat a popovídat o životě. A důvod? Spojila své dva koníčky, jógu a saunu, dohromady. Objevila Bikram jógu.



Bylo pár týdnů po Vánocích, měla jsem nějaké to kilo navíc a necítila se úplně ve své kůže. Navíc se za měsíc a kousek měl vrátit můj tehdejší přítel ze své tradiční zimní cesty po jihu Evropy a nechtěla jsem, aby mě takhle viděl. Takže bylo nutné vymyslet něco jak rychle zhubnout a dostat se do formy. Dieta nepřicházela v úvahu, na to mám jídlo moc ráda a nevěřím, že jen dietou člověk zhubne trvale. Takže co teď? Víc power jógy nepomůže, spinning a podobné intenzivnější cvičení mi nic neříkají. Naštěstí jsem ještě měla nějaký čas, takže jsem to hodila za hlavu a vyrazila jako každé úterý do sauny. Opět jedna z pravidelných návštěvnic chyběla a ostatní nechápaly, že jí sauna neschází. No vida, to je nápad, zkusím Bikram jógu. Druhý den v práci jsem o Bikram józe řekla kolegyni a domluvily jsme se, že to v pátek půjdeme zkusit. Úvodních deset dní stojí 400 Kč, což není žádná velká částka. Bohužel pátek kolegyni nevyšel, takže jsme naši Bikram premiéru přesunuly na neděli. Jestli čekáte nějaký další zádrhel, tak máte pravdu. V neděli jí po sobotním večírku nebylo dvakrát do skoku, takže chtěla naše cvičení přesunout až na pondělí. Nechtěla jsem už na nic čekat, nedělní lekci jsem měla rezervovanou a pokud bude chtít, může se se v pondělí připojit.

Do tašky jsem sbalila dva ručníky, kraťasy, tílko, láhev vody a vyrazila do studia. Vystoupala jsem po schodech do prvního patra a když jsem stála před dveřmi studia, byla jsem trochu nervózní, Odjakživa nerada někam chodím poprvé sama. Na recepci mě přivítala sympatická usměvavá slečna recepční a instruktorka Terezka. Dostala jsem k vyplnění nějaký dotazník a usadily mě ke stolečku v odpočinkové části recepce. Po odevzdání dotazníku mi vysvětlily, kde se co ve studiu nachází, ukázaly mi sál, kde jsem si nechala podložku a šla se převléct do šatny. Prostory studia se mi moc líbily, všechno bylo nové, čisté a tak zvláštně to tam vonělo.

V sále už se připravovalo na lekci několik desítek jógínů, mužů i žen, starých i mladých. Buď se protahovali nebo jen odpočívali v teplíčku na podložce. Teplo bylo v sále opravdu intenzivní, i vlhkost byla nezvykle vysoká. Pár minut před začátkem lekce si mě a ještě jednoho nováčka zavolala instruktorka Tereza ven ze sálu a vysvětlila nám ve zkratce průběh lekce. Dozvěděli jsme se o různých výjimkách v dechu, o tom, že je nutné celou lekci, kromě výjimek, dýchat jen nosem, o tom jak si při lekci odpočinout, kdyby se nám začalo dělat špatně. A šup zpět do sálu, za chvíli začínáme.

Terezka se postavila na svůj stupínek, nasadila mikrofon a lekce začala první dechovou výjimkou - pránajáma dýcháním. Následoval set zahřívacích pozic, pak balančních. Instruktorka celou dobu mluvila. Opravdu téměř bez přestávky. Tenkrát mi to docela vadilo, měla jsem pocit, že to její neustálé mluvení a komandování mě při cvičení ruší. Paradoxem je, že dnes si bez toho lekci neumím představit. Ačkoliv cvičím už skoro čtyři roky a pozice dobře znám, tak někdy, pokud člověk zapne autopilota a myšlenky se nedaří udržet v sále, tak stejně po chvíli zjistí, že pozice trochu fláká. Pak je nutné se začít znovu koncentrovat jen sám na sebe, na své tělo, na vyhřátý sál a na instrukce. To komandování instruktorů nás pak nutí cvičit pozice tak jak se správně má.

Ale zpět na mou první lekci. Po balančních pozicích následovala série na zemi a přišla první savasana. S úlevou jsem ulehla na zem a odpočívala. Celé dvě minuty. Cviky na zemi už musím zvládnout. Jak překvapivé bylo, že tahle série pro mě byla těžší než ta ve stoje. Mezi každou pozicí byla 20-ti vteřinová savasana, po které jsem měla opravdu velký problém se znovu zvednout a cvičit. Cvičila jsem kousek od topení, navíc podlaha mi přišla rozpálená jako pec a začínala se mi trochu motat hlava. Neměla jsem už ani pocit, že cvičím, byla jsem jako robot jedoucí přesně podle pokynů. Sit up, pozice a zpět do savasany. Modlila jsem se, aby už byl konec lekce, i když jsem netušila, jestli se vůbec zvládnu postavit na nohy a odejít ze sálu. V duchu jsem si nadávala, že jsem si nezaplatila jen jednu lekci za 300 Kč, protože sem už nikdy znovu nepůjdu. Ještě bych stovku ušetřila. Třeštila mi hlava, tekly ze mě litry potu a dělalo se mi mdlo.



Konečně přišla závěrečná savasana a relaxace. Už jsem nebyla schopná vnímat slova instruktora, myslela jsem jen na to, že se za chvíli budu muset postavit na nohy a odejít se sálu. Snad sebou neseknu. Nějakým zázrakem jsem se skoro doplazila ke dveřím a padla na první lavičku. Ten pocit, který začal pomalu přicházet vám všem přeju zažít. Cítila jsem se jako by mě někdo najednou začal polévat živou vodou a moje tělo nasávalo spoustu nové energie. Pocity vyčerpání a zoufalství, které jsem měla při lekci, byly najednou pryč. Bylo mi krásně. Jak fyzicky, tak hlavně psychicky, protože jsem to zvládla.

Samozřejmě další den jsem šla cvičit znovu a pak znovu a znovu... Během úvodních deseti dní jsem přišla o dvě kila na váze a byla neuvěřitelně motivovaná pokračovat, takže měsíční permanentka přišla tak nějak automaticky. A asi je vám jasné, že jenom u jedné nezůstalo. Bikram jóga se stala mojí zdravou závislostí. Nepatřím sice mezi jogíny roku, ale baví mě to a to je důležité. Myslím, že každý sport by měl pro nás být hlavně zábava a ne jen povinnost.

Máte chuť taky zkusit Bikram jógu? Jděte do toho! Za zkoušku nic nedáte a třeba zjistíte, že je to právě to, co už dlouho hledáte. Minimálně můžete poznat spoustu příjemných lidí nadšených pro stejnou věc. Studia Bikram jógy u nás můžete najít v Českých Budějovicích a v Praze.

A moje rada pro začátečníky? Nenechte se odradit první lekcí a dejte Bikram józe šanci. Může změnit váš život ;-)

Namaste, Monika

pondělí 26. října 2015

NIGHT RUN 2015 České Budějovice

Běhání jsem vždycky nesnášela. Na základce to pro mě bylo doslova utrpení. Ještě tak krátké tratě jsem snesla, ale patnácti stovka nebo deseti minutovka pro mě byly noční můra. Uběhla jsem v kuse maximálně půl kilometru a zbytek tratě jsem stěží popadala dech a ploužila se jako šnek.

Naštěstí s nástupem na střední školu tyhle povinné běhy odpadly a hodiny tělocviku už mi tolik nevadily. Konečně žádné povinné běhání. Sport mám radá, ale vážně ne běh. Jezdím na kole, plavu, lyžuju, ale žádné běhání, prosím.

A jak je tedy možné, že zrovna já se svým negativním vztahem k běhu, běžela závod NIGHT RUN? Může za to vlastně moje práce, respektive náš bývalý generální ředitel. Byl to vášnivý běžec (a stále je) a prosadil u nás ve firmě běžecké závody v rámci teambuildingu.

Prvních pár závodů jsem bojkotovala, ale minulý rok na podzim jsem se na sebe strašně naštvala kvůli přibraným devíti kilům, nejdřív se přihlásila na 30-ti denní challenge v bikram józe a hned na to na tento běžecký závod. To abych po měsíci v hot roomu nezlenivěla. Šla jsem do toho naprosto bez tréninku a 5-ti kilometrový závod zaběhla za 38 minut a 40 vteřin. Určitě si říkáte, že je to strašný čas a že jsem to ani nemohla běžet, že? Ale běžela jsem a to dokonce bez jediné přestávky. Byla jsem na sebe hrdá, ale protože jsem následující dny nemohla skoro chodit a hlavně už se zase těšila zpátky do teploučka favorizované bikram jógy, tak tímhle závodem moje běhání skončilo. Nechtělo se mi začínat běhat zrovna na podzim, počasí bylo sychravé a 42 stupňů na józe mě lákalo mnohem víc.



Když mi letos v e-mailu blikla nová zpráva s registrací na běh, tak jsem přihlášení se brala už tak nějak automaticky. Startovala jsem opět bez předchozího tréninku, jen s rozdílem, že tenhle rok jsem zas trochu aktivnější cyklista a najedu minimálně kolem tří set kilometrů měsíčně. Taky asi to, že jsem o nějaké kilo lehčí než loni, mi pomohlo k mnohem lepšímu výsledku. Závod jsem zaběhla za pro mě krásných 35 minut a 51 vteřin. Jasně, pořád dost špatný čas, ale celkově to byl naprosto jiný závod. Loni jsem celou trasu běžela dohromady s kolegy, letos jsem se už po pár stech metrech od kolegů trhla, připadalo mi, že běží moc pomalu. Sice jsem se trochu bála, že přepálím začátek a na konci mi dojdou síly, ale nestalo se. Běželo se mi tak krásně a lehce a i celková atmosféra nočního běhu a vůně podzimního listí tomu dodávala zvláštní kouzlo.



Už jsou to tři týdny od závodu a zatím se mi daří alespoň dvakrát v týdnu vyběhnout. Je to pro mě úplně nový pohyb, navíc tak jiný než bikram jóga. Na jaro mám v plánu se přihlásit na nějaké další místní závody, tak jsem zvědavá jak mi moje přesvědčení vydrží. V rámci motivace jsem si koupila krásná běžecká trička a termo legíny, sportovní oblečení je moje slabost :-)

A jak to máte s běháním vy? Baví vás nebo preferujete jiný pohyb?

čtvrtek 15. října 2015

Jak jsem se dostala ke cvičení jógy

Od mé první lekce power jógy uplynulo už dlouhých jedenáct let. Byla jsem na ní přesně 6.10.2004. Pamatuju si to jen proto, že jsem se týden na to nechala poprvé a zatím naposled tetovat. Strašně jsem se na tetování těšila. Bylo mi 22 let, čerstvě jsem se odstěhovala od rodičů a mohla jsem si konečně dělat co jsem chtěla. Tak jsem se nechala tetovat. A taky jsem se rozhodla, že začnu pravidelně cvičit. Kousek od mého nového domova bylo velké fit centrum, tak jsem začala zjišťovat co nabízejí. Protože jsem už z minulosti věděla, že fitko jako takové mě nebaví, tak jsem svůj výběr zúžila na sálové sporty. Vybrala jsem si aerobik, koupila si speciální tenisky a vyrazila. Nebyl to zrovna dobrý výběr. Vůbec jsem se na lekci nechytala. Domů jsem přišla značně rozladěná a bez sebemenší chuti ve cvičení pokračovat. A taky jsem nepokračovala. Alespoň ne v aerobiku.
Náhodou jsem v té době viděla nějaký pořad, ve kterém byla Zorka Jandová a propagovala tai –chi a dost mě to zaujalo. Takové krásné, pomalé a elegantní pohyby. Ne jako to strašné hopsání při aerobiku. Už jsem se viděla jak na chalupě na louce cvičím bosá v trávě a užívám si krásný den, přírodu a pohodu. Začala jsem zjišťovat co se vůbec u nás ve městě nabízí. Nějaká nabídka byla, ale samé kurzy o deseti lekcích a to mi moc nevyhovovalo. Hledala jsem něco, kam nebudu muset chodit pravidelně a budu si moct vybrat den, čas a třeba i lektora. Mrzelo mě to, ale na tai – chi asi nebyl ten správný čas. Tak co teď? Chtěla jsem cvičit, ale nabídka byla žalostná. Nakonec jsem našla jedno fitko v odlehlejší části města, kde měli lekce power jógy a rozhodla jsem se to zkusit. Jóga není žádné hopsání, tak by mě to třeba mohlo bavit. Další den jsem si zabalila věci na cvičení, sedla do auta a vyrazila. Fitko mě zaujalo hned na první pohled. Byla to krásná vila postavená na začátku 20. století ve stejně krásné zahradě na konci města. Vnitřní prostory už tak krásné nebyly, ale co na tom, přišla jsem sem cvičit a ne se kochat interiérem. Z lekce jógy jsem byla nadšená. Cvičení bylo přesně takové jaké jsem hledala, nebylo to žádné hopsání, ale příjemné dynamické protahování, ze kterého jsem se ale pěkně zapotila. Bohužel nám lektorka na konci oznámila, že za měsíc lekce power jógy končí, protože ona odchází do jiného fitka, kde ale nebudou lekce volně přístupné, všechno bude jen pro členy klubu, samozřejmě za nemalý členský poplatek. Ach jo. Takže v momentě, kdy jsem našla co jsem hledala, budu muset začít hledat znovu. Odcvičila jsem tu poslední čtyři lekce a mezitím pátrala po jiných možnostech. A našla jsem. Fitko bylo v centru, lekce power jógy byly téměř každý den a předcvičovaly tři různé lektorky. Každá měla lekci trochu jinou, jedna dynamičtější, druhá pomalejší a třetí měla každou lekci úplně jinou. Chodila jsem tam cvičit několik let a nejradši jsem měla úterky, kdy jsem po lekci chodila ještě na dvě hodinky do sauny. To byl můj relaxační den. Jóga, sauna a pak klidný večer doma s knihou, dobrým čajem a samozřejmě s rozsvícenými svíčkami. Někdy mi tyhle dny chybí, ale bikram jóga, kterou cvičím dnes, mi dává víc. Ale o tom jak jsem začala cvičit bikram jógu napíšu někdy příště.

A mimochodem, tai – chi jsem dodnes nezkusila. 

čtvrtek 8. října 2015

ZAČÍNÁM BLOGOVAT!

Tak a je to tady. Už nějaký čas o tom přemýšlím a konečně jsem se definitivně rozhodla. Začínám psát blog. Je ve mně spoustu pochybností a obav. Obav z toho jestli mě to bude bavit a hlavně jestli to bude bavit vás. Ale jak praví staré přísloví, kdo se bojí, nesmí do lesa. Takže všechny pochybnosti a obavy odsunuji do pozadí a jdu do toho! Uvidíme co z toho bude, zrušit blog můžu vždycky. Nebyla bych první ani poslední. Ale pevně doufám, že alespoň někoho moje články zaujmou a inspirují.
A o čem to tu vlastně bude? Jak napovídá název blogu, tak jedním z hlavních témat bude moje milovaná bikram jóga. Chtěla bych se s vámi navzájem motivovat a podporovat v aktivním a zdravém životnímu stylu. Ale budu psát i o jiných sportech,  jídle, cestování, psech, knížkách a vlastně o všem co mě baví a dělá můj život lepší a zábavnější.

A kdo jsem? Jmenuji se Monika, spadám do věkové kategorie 30+ J a žiji na jihu Čech. Jak je asi jasné, miluji jógu, hlavně tu horkou – bikram.  Jógu cvičím už přes deset let, bikram jógu necelé čtyři roky. Vlastním dvě krásné fenky shiba – inu, se kterými podnikám spoustu procházek a výletů a jsem také začínající chovatel. Nikdy asi nebudu patřit mezi věhlasné chovatele, ale když už jsem se jednou rozhodla chodit na výstavy a mít štěňata, tak se založení chovatelské stanice samo nabízelo. Ale o tom někdy více v samostatném článku. Také velmi ráda vařím a peču, jak podle receptů, tak ráda vymýšlím svoje recepty. A samozřejmě ráda jím J

Jamamba del Monte de Haya & Bakemono Nyoko Jam


To by v úvodu stačilo. Těšte se na první článek, bude samozřejmě o tom hlavním, o józe.

Monika